HISTORIE ZÁMKU

Pozdně renesanční zámek z první poloviny 17. století v Hlavňovicích stojí na místě tvrze založené Zikmundem Doupovcem z Doupova. Tvrz nechal postavit ve druhé polovině 16. stol. Když roku 1577 koupil panství Blatná, prodal Hlavňovice Anně Kocové, rozené Bohuchvalové z Hrádku, manželce Dětleba Koce z Dobrše na Volšovech. Hlavňovice zůstaly v rukou potomků Dětleba Koce z Dobrše více než 300 let a to až do konce 19. stol. Poslední z rodu, jež držel Hlavňovické panství, byl Ferdinand Koc z Dobrše, který je převedl na svoji ženu Valérii Kocovou a ta v dubnu 1905 uzavřela smlouvu s dcerou Marií Valérií, provdanou Pelikánovou, které hlavňovické panství předala. Od roku 1919 do roku 1946 držel statek její manžel Otomar Pelikán. Po roce 1946 mu byl majetek znárodněn a areál poplužního dvora se zámkem pak sloužil již jen k hospodářským účelům. Kaple stojící při severním nároží zámku byla zrušena v době vysvěcení kostela v Hlavňovicích na přelomu 18. a 19. století. Poté sloužila k bytovým účelům. Zajímavostí jsou dochované malované sluneční hodiny s letopočtem 1783 nacházející se na jednom z hospodářských stavení dvora.  Zámek byl zabaven na základě Benešových dekretů a tak nebyl v restituci navrácen.